Moje zkušenost s Frankovkou byla vždycky podobná - když je mladá, je uzavřená. Byl jsem věčně nespokojený, kladl na ni velké nároky. Tak velké, že jsem ji za celý svůj vinařský život (který není krátký, rodinné vinařství, dětská práce, znáte to) nalahvoval jen asi třikrát. Byla to chyba. Nepochopil jsem to. Potřebuje čas, potřebuje lahvovou zralost. V lahvi se něco stane, něco podobného jako když napufuješ zrnka kukuřice a najednou je z nich popcorn. Škoda, že jsem na to nepřišel dřív. Měl bych teď archivy plné popcornu. To přirovnání zní asi blbě, ale já to tak mám. Frankovka forever.
Ke stažení:
