Pro někoho je královská odrůda Riesling. Pro mě je to Sauvignon. Žádná láska na první pohled (před pár lety bych balil taky spíš ten Riesling), ale po tom, co už pár let pozoruju, jaký kusy dokáže SB z našich vinic, pro mě zabral tohle místo on. Vinaři obvykle milují nějakou odrůdu, a tak si ji vysadí na svých pozemcích, občas bez ohledu na to, jestli je na ně adaptovaná. Já jsem nikdy nemiloval SB, ale ukázalo se, že nám na našich vinicích (v tomhle případě Babušák) dává skvělé výsledky. Takovýto “když nemůžeš mít to, co máš rád, musíš mít rád to, co máš”. Obrácený postup, víc rozumu než romantiky, ale dává to větší smysl, co myslíte. Křupavý víno s nábojem, přirozený a skromný, žádná navoněná bída. Malá část macerovala na slupkách, proto trochu plnější projev. Staré menší sudy a nic víc - vinohrad to musí utáhnout sám.
Název i všechno okolo vychází z toho, že si chci si dělat z věcí srandu, poslat k lidem s lahví i nějaký vzkaz: nebrat víno ani sebe tak vážně. A tak tehdy v roce 2017 vznikla tahle barevná řada etiket, inspirovaná věcmi, které mám rád, jako nejrůznější filmy nebo hudba. Méně macerace na slupkách, ještě méně alkoholu (ne že by moje ostatní vína byla monstra s 15 volty, ale tady je to prostě ještě víc svěží a lehkonohé). Všechno bez přidané síry, nečiřeno, nefiltrováno, stejně jako ostatní moje vína. Normálně prostě.
Kde to sehnat? Zeptejte se mých distributorů.
