Forks & Knives Rosé

Tiché rosé jsem chtěl mít v nabídce už dávno, a nemálo experimentoval, ale nikdy jsem s výsledkem nebyl tak spokojený, abych ho mohl vypustit do světa. Až růžové Vidle to dokázaly.

Podařilo se nám koupit jednu z mála vinic Cabernetu Franc na Moravě - máme ho malý kousek na unikátním písečném podloží vinice Sahary. Zezačátku to přitom nevypadalo na vítězství - 2018 kvasila několik měsíců, strašně pomalu, skoro mě z něj bolela hlava. Příběh ošklivého káčatka, ze kterého se vyklube labuť… Kromě CF taky Zweigelt a Regent, dědictví let, které můj otec strávil v německé révové školce v době, kdy tyhle hybridy byly in. Proto ta intenzivní barva, vzbuzující otázku, jestli je to ještě rosé nebo už červený. Ale koho to zajímá, když nejdůležitější zjištění je to, že je to extrémně pitelný?

Aktuální ročník 2019 úspěšně pokračuje v nastoupeném kurzu - Cabernet Franc a Zweigl, extrémní pitelnost a zábavnost. Takový to rosé, co si můžeš vzít k bazénu i k několikachodovýmu obědu a pokaždý vám spolu bude dobře. (Tak moc, že jsem pro jistotu nalahvoval i pár magnumek, ať nemusíte přestat v nejlepším.) Miluju komentář Honzy Čeřovského aka Jižní Svah: "Snad to nevyzní špatně, ale pokud tohle víno nepřesvědčí odpůrce naturálna, že i nesířená vína mohou být krásně přístupná a dokonale čistá, tak už pravděpodobně nic."

Příběh Forks & Knives Tuhle myšlenku jsem nosil v hlavě fakt dlouho. Strašně mě tehdy v roce 2012 s...štvalo, že se v Česku nejdřív jí a až potom pije víno, tj. ne dohromady jako je to běžné jinde. A hlavně - pro mojí rodinu je víno potravina, každodenní součást našeho stravování. Ne něco extra, co si otevřeš v nedělu po obědě a dáš si šťopičku, jakože pozor slavíme. Ne něco, co je nepřístupné charakterově nebo nedostupné cenově. A takové chci dělat i víno. Pro pití, pro stolování, pro každého a každý den.

Proto Forks and Knives, Vidličky a nože. S etiketou od Justine Saint-Lo, francouzské ilustrátorky, sestry skvělého loirského vinaře Francoise Saint-Lo a kamarádky mojí francouzské distributorky Fleur, se kterou jsem ji tehdy nějak zároveň potkal, na vinném festivalu v Kolíně nad Rýnem. Prostě se to tenkrát v roce 2014, kdy jsem dělal první ročník “Vidlí”, všechno tak nějak sešlo, přesně jak to mám rád.

Původně postaveno jako jednoodrůdovky, dneska už všechno kupáže a field blendy. Zrání cca rok a půl v nerezu a velkých neutrálních sudech, 600 a 3000 litrů. Všechno pod korunkou, aby se zachovala živost, a nově zpátky v průhledných lahvích, protože koukej na ty barvy. Bez přidané síry, nečiřeno, nefiltrovano. Normálně prostě.

Kde to sehnat?  Zeptejte se mých distributorů.

Ke stažení: