Podfuck

Proměnlivé, přesto stejné. Harmonie. Usazení.

Zadní Hora, Bilovice. Spraš. Frankovka & Pinoty.

Toto víno se mnou za svou existenci prošlo nemalou charakterovou proměnou, od poměrně hardcore tříměsíční macerace čistého Pinotu Gris po elegantní červené, kde PG funguje jako most mezi Pinotem Noir a naší milovanou Frankovkou.

Zadní Hora je náš první vinohrad, vrácený po revoluci v restituci. Vysázený v roce 1988, stejně jako já sám. Srdcovka prostě. V roce 1987 totiž zasáhly Velké Bílovice obrovské mrazy, které zničily zdejší Frankovku, a socialistické družstvo ji tehdy (asi poměrně náhodně) v roce '88 nahradilo právě Rulandským šedým. Naštěstí to byly původní lokální klony, které jsou zodpovědné za tu intenzivní barvu. Tak intenzivní, že jeden můj soused vinař po ochutnání prvního ročníku (2013) naslepo prohlásil, že je to opravdu vynikající vavřinec nebo frankovka. Na mé přesvědčování, že to je přece PG, mi jen řekl, že to je zas nějaký můj podfuk. A jméno bylo na světě.

Postupně jsme pak zkracovali dobu ležení na slupkách a začali přidávat trochu Pinotu noir, pro jeho noblesu, až najednou v roce 2018 byl Podfuck opravdicky červený. Podfuk Podfucku? Pro mě právě naopak, našli jsme pro něj ideální projev, dělající čest této rané, lesem chráněné vinici.

I proto věta "Kráčej ke svému vlastnímu horizontu", jak jsem kdysi četl v rozhovoru s umělcem Olafurem Eliassonem; taková hezká připomínka toho, že není potřeba kohokoli napodobovat nebo naplňovat něčí představy. Ve víně i v životě je nejlepší následovat svý vlastní měřítka.

Kde to sehnat?  Zeptejte se mých distributorů, nebo si pořiďte naši novou White Labels 2021 degustační sadu.

Ke stažení:

White Labels,“nejvyšší polička" vín Nestarec. Naše nejzajímavější mikrolokality, staré keře, často smíšená výsadba. A jejich unikátní energie, zachycená pomocí nejjemnějšího zacházení a několikaletého nerušeného zrání ve sklepě. Minimální manipulace, maximální genius loci.

Hledání elegance při vší naší nedokonalosti, purismus uvnitř i navenek, otisk místa i vší naší práce a know-how, za kterými si stojím. I proto ta jednoduchost a linka Nestarec – můj podpis na etiketě. Tak dlouho jsme z ní odebírali věci, které nejsou podstatné, až zbyl jen Nestarec a jméno cuvée. Protože dokonalost není, když už nemůžeš nic přidat, ale když už nemůžeš nic ubrat, jak se říká.

Nedělám machra a přiznávám, že jsem k tomu musel dospět - i moje cesta byla lemovaná zlatou ražbou a kudrlinkama jak na parte. Víno na kar, překřtil to tehdy jeden můj kamarád. Vzpomínám na to ale rád, je to součást mého vývoje. Jako Edith Piaf: ničeho nelituju.