Aby vám to z tý bedny neuteklo
K houbám Davida původně přivedl zájem o jejich léčivé účinky, které zkoumal v rámci probdělých nocí ve snaze pomoci nemocné dceři; umělecký instinkt vytvářet něco rukama se u něj nakonec propojil s mykologickou fascinací a vznikla firma, která se dnes snaží nahradit jednorázové obalové plasty 100% přírodními materiály z houbového mycelia a odpadů zemědělského a dřevozpracujícího průmyslu. Z počátečních pokusů v koupelně je dnes rostoucí, zájmu investorů se těšící společnost, a z Davida sdílný propagátor krásy i byznysového potenciálu hub.
Ptali se Milan Nestarec & Lucie Kohoutová / Foto archiv Davida Minaříka a Myco.cz
Vnímám Vás jako renesančního člověka – máte vystudovanou malbu, předtím pár ročníků práv, vyráběl jste cidery Stebou, teď Vás předpokládám hodně vytěžuje Myco… Máte stále prostor pro malbu?
Upřímně, nemám. Chtěl bych mít a hledám cesty, jak se k tomu vrátit, ale čas na toto teď moc není, ostatně i Stebou, tj. tu výrobu ciderů, octů a limonád, spíš navádíme k zemi. Taktak zvládám skloubit rodinu a startup život.
Jste ten, co rád projekty rozjíždí, nebo spíš udržovací typ?
Jednoznačně rozjížděcí. Důležité ale je, že já ty projekty nerozjíždím sám, nepřijde mi to zajímavé. Naopak mě baví spojení s lidmi, co mají excelenci a přidanou hodnotu v jiných oborech – to platilo už u cideru a stejně tak Myco by nebylo tam, kde je, bez Honzy Ostreziho, někdejšího managera v automotive, který má zažité procesy velkého průmyslu a díky němu tak Myco může vnášet tenhle způsob práce a myšlení do oboru biologie.
Často používate spojení “naivní ekologie” a – stejně jako já – vnímáte, že slovo ekologie má v Česku stále poněkud pejorativní zabarvení. Jak tento přístup změnit? Jak dosáhnout toho, aby ekologie přestala být “naivní” a naopak se věci začaly dít ve velkém?
Vymazal bych z naší historie Švejka – máme tohoto vtipálka hluboko v sobě, z každýho průšvihu uděláme fórek, což nám umožňuje se otřepat a jet dál, zároveň ale díky tomu máme přirozenu nedůvěru k velkým tématům. Nejsme schopní se spojit jako jednotlivci a reagovat na ně. Byl jsem nedávno na konferenci OSN v Helsinkách, kde naprosto samozřejmě zaznělo a rezonovalo “Budoucnost bude cirkulární a bude zelená, nebo nebude vůbec”. Taková věta by u nás vyzněla do zdi, lidi by to brali buď jako malování čerta na zeď, dělali si z ní srandu nebo to sdělení bagatelizovali.
Myslím, že to trochu souvisí i s naším malým sebevědomím – nevážíme si toho, co v Česku máme, naší historie a geografie, což mi přijde škoda, protože žijeme na objektivně krásném a environmentálně stále dost bezpečném území. Dám příklad, který jsem mnohokrát viděl během života v Dánsku – když si jde dánská rodina udělat piknik, zapíchá kolem sebe dánské vlaječky. U nás těžko představitelné, ale oni mají prostě sebevědomý vztah ke svému království a dějinám. Každopádně, myslím, že je důležité stát si za svým a nebát se velkých slov a říkat i ty velké pravdy, i když vyznívají jakoby banálně.
Jak na to lidi reagují, když si takhle stojíte za svým?
Myslím, že je to strašně dobrý síto na lidi. Moje zkušenost z jednání s investory, tj. typicky lidmi, kteří za sebou mají spoustu zkušeností i úspěch ve vlastním byznyse, je, že tenhle typ lidí oceňuje banálnost, přímočarost a jednoduchost každý věty, vzbuzuje to v nich zvědavé a relevantní otázky. Pohybuju se ale samozřejmě v různých okruzích a z rozhovorů např. někde v hospodě mám trochu pocit, lidi chtějí přitáhnout pozornost tím, že jsou negativní. Jakoby si člověk připadal zajímavější tím, že odporuje, aniž by svému názoru nutně věřil. A na ty tzv. banální velké věci, na ty jednoduché bold claimy se snadno staví antagonistická odpoveď. Takže jsem často za trapáka, ale já mám obrovskou výhodu ve svém uměleckém vzdělání – trapnost je matka každého umělce, říká se… A mně je jedno, že su trapný. Dělám teď mj. na Ústavu výzkumu globální změny na Akademii věd ČR, kde si myslím, že je naší povinností vytvářet PR tématu globální změny. A to je problemtické a může být i trapný, ale je to potřeba. Tak to prostě je.
Myslíte, že je potřeba i určitých regulací a pomoci státu, aby se rozvoji ekologičtějšího chování pomohlo? Ať už se bavíme o incentivách pozitivních, nebo negativních, např. daních na plasty.
Myslím, že regulace je nutná součást řešení – a do šesti let každopádně přijde obrovský tlak ze strany EU, zaměřený přesně tímto směrem. Zároveň chci říct, že my v Myco nejsme nějak dogmaticky proti plastům, jsme racionální. Plast je boží materiál, s určitými vlastnostmi, které dává smysl využít na správných místech. Proto by mi v rámci regulace přišlo fajn použít hlavu a osekat ty nesmyslný věci, ale zas ne hlava nehlava.
Taky je potřeba říct, že legislativní motivace je důležitá, ale průmysl je založený a motivovaný primárně nákladově, lidově řečeno “jede na prachách”. Takže my v Myco hlavně ukazujeme, že se ta věc dá optimalizovat – ne, že děláme nejhezčí obal na trhu, ale snažíme se, aby vznikal v takovém množství, které je pro průmysl rozpoznatelné. Když něco vzniká v objemu tisíců metrů krychlových, začíná to být smysluplným konkurentem plastů, a právě v tom momentu to přestává být ta naivní ekologie typu “nejkrásnější lampa z Tuzexu”, ale vytváříte něco s reálnou šancí sebrat plastovým obalům kus trhu.
Takže lze říci, že otázka designu ve vašem případě není prioritní? V jednom z rozhovorů jste sám zmiňoval, že estetická stránka byla ze začátku někdy problém.
Každá aplikace má jiný nároky na estetiku, a user experience na obalovým trhu je samozřejmě důležitá věc. V některých use cases je důležitější než v jiných a zrovna u nás to dle mýho soudu není prioritní. Taky je potřeba říct, že kdybychom si my tři kluci míchali polystyren v garáži, jako jsme dříve "míchali" podhoubí, tak by to vypadalo podstatně hůř – a ještě bychom pravděpodobně už dostali rakovinu. Plasty mají za sebou zkrátka nějakých 60 let optimalizace a vývoje, což budeme ještě nějakou dobu dobíhat. Naše výhoda ale je, že houba má za sebou miliony let optimalizace. Takže my teď musíme dohnat houbu a sladit se s ní.
Když zmiňujete práci s houbou, jsou tam nevyzpytatelné momenty?
Asi miliarda [smích]. Je to jako když přemýšlíte nad včelařstvím – mít včely je super věc, jen ve výsledku to vypadá tak že máte deset tisíc kusů hmyzu v bedně, každý má svou hlavu a svůj zadeček se žihadlem, svoje nemoci a problémy a člověk se to snaží nějak korigovat, aby vám to z tý bedny neuteklo. A houba je to samý – máme samozřejmě svoje metodiky, neustále ladíme procesy, nicméně než dojdete k optimalizované formě, je to pořád jeden fuck up za druhým, což je ale prostě běžná praxe startup scény.
Je možné použit jako nosič pro výrobu místo pilin nebo papíru např matolin, tj. odpadní produkt vinařství?
Jestli by z toho šly krabičky nevím, to by se muselo vyzkoušet. Výrobci čajů Sonnentor jsme třeba takto podobně dělali krabičky z jejich všehomožného odpadu. Obecně u nás v dílně zkoušíme pořád něco, máme tam všechno možný od papíru přes konopné koudele po piliny. Teď třeba hodně děláme pro pěstitele i vinaře pachové ohradníky proti zvěři.
Ale jinak matoliny by se určitě daly poslat k jednomu člověku, co tady na jižní Moravě má obrovský vermikompostér a dělá z toho super kompost. Anebo možná zkombinovat s houbou v jiné formě, a vrátit na vinici – existují studie na to, že když se v ekosystému objeví houbový genom, byť i jakoby “mrtvý”, začne si na to rostlina vytvářet imunitní reakci, takže teoreticky by se takhle daly ty rostliny vakcinovat proti houbovým chorobám.
Co je podle Vás budoucnost obalového materiálu? Nebo jinak co je budoucnost výroby jako takové?
Dlouho jsem nad tím nepřemýšlel, ale taková tradiční odpověď by byla asi nespecifikovaná výroba, tj. víc designérů a víc poptávek na menší sérii, který se pak přeprodávají online, takže každý výrobek má jakoby svůj vlastní příběh... Nicméně “velkýho průmyslu” se myslím nikdy úplně nezbavíme, auto si asi nikdo z nás nenavrhne sám. Takže možná se rozevřou nůžky ve smyslu, že ubyde producentů střední velikosti, zbyde pár velkých úzce specializovaných s obrovským objemem, a pak long tail těch malých.
Určitě máte daleko širší okruh zájmů, co Vás ještě láká dělat a zkoumat?
Studijně by bavila teologie, ale to je spíš tak na důchod… Mně teď hlavně opravdu baví věnovat se houbám – jsme v období, kdy je jakákoli cirkularita žádaná, takže mi to dává smysl, navíc je to extrémně široké téma. Existuje třeba takový malý zapomenutý výzkum na jedno český antibiotikum, který by se dalo použít jako fungicid, a tak dále. No a každopádně mi přijde smysluplné dělat PR něčemu dobrému, např. v rámci zmíněného Ústavu globální změny klimatu. Dobro má u nás podle mě často špatný marketing a ty věci si přitom zaslouží napnout síly jejich směrem.
Bojujete za lepší svět?
Fuu… Nevím, jestli bojuju za lepší svět, ale snažím se dělat dle svého soudu smysluplné věci.
#mycorrhiza Miluju synergie, přesahy, “látkovou výměnu” s lidmi mimo můj obor / zemi / kulturu / obvyklé vzorce myšlení. Vlastně dělám víno částečně proto, že je to osvědčený a uživatelsky příjemný způsob, jak se k takovým jedincům dostat, a hrozně si tu rozlézající se síť, kterou proudí myšlenky a nové nápady, užívám. Tak moc, že jsem se o ni chtěl podělit i s ostatními. A tak vznikla Mycorrhiza – série rozhovorů s inspirativními lidmi napříč obory, se kterými si navzájem dodáváme nové impulsy a “živiny”. Nevím, kdo z nás je v téhle metafoře houba a kdo rostlina, ale stoprocentně tuto výměnu vnímám jako symbiózu, která je pro náš život stejně zásadní jako ta probíhající v půdě pod našima nohama.
*Mykorhiza (dříve mykorrhiza) je symbiotické soužití hub s kořeny vyšších rostlin. Je to především mutualistický vztah, tedy oboustranně prospěšný, jehož základem je rovnovážný stav mezi organismy. Význam mykorhizy byl dlouho podceňován, ale v poslední době se ukazuje, že 70 - 90 % všech rostlin je mykorhizních. Proto má mykorhiza velmi velký vliv na život rostlin. (Wiki)