Vysazeni na budoucnost
V dubnu jsme vysadili 6600 nových sazenic Frankovky. Výsadba strojem, jednodenní záležitost. Ale kdybych měl shrnout, co tomu všechno muselo předejít, musím se vrátit zpět do roku 2018, cca do října, kdy probíhala sklizeň Zweigeltu z naší vinice Slovenské v Moravském Žižkově.
Ročník 2018 byl nadměrně horký – réva trpěla extrémním suchem, 50% hroznů Zweigeltu mělo zvadlou třapinu a bylo víceméně nepoužitelných pro víno. Přes nefunkční třapinu se do bobulí nedostávala výživa, ztrácely turgor a končily ustřižené na zemi. Podobný scénář se nám u Zweigeltu děl i několik let předtím, tehdy kvůli chorobě. Ten den jsem si řekl, že to je poslední kapka a Zweigelt vyklučíme.
Vína z této odrůdy jsou u nás spíše průměrná, je to spíš dobrý partner do cuvée. Vinice byla v té době stará 15 let, plné zapojení, bez výpadků, tj. něco, co byste si obvykle spíš ponechali. Ale rozhodl jsem se udělat radikální krok, udělat rozhodnutí a netrápit se dál s něčím, co nefunguje. Dívat se do budoucnosti, ne přešlapovat nad minulostí. Neskutečná úleva.
Od té doby jsem učinil několik takových zásadních rozhodnutí a můj život se dramaticky zjednodušil. Netápeme, co budeme vysazovat za odrůdy, nedíváme se, kde je aktuální hype, neexperimentujeme. Jen Veltlín a Frankovka. Tečka. Jasná vize.
"Veltlín a Frankovka. Tečka. Jasná vize."
Věděl jsem, že vysadit je aspoň relativně dobře bude stát čas a peníze. Nechtěl jsem dělat to, co je v našich končinách běžné, tj. na podzim vyklučit a na jaře sázet novou vinici. Jde to, samozřejmě. Čas jsou peníze, úplně to chápu. Ale myslím si, že i když se to možná neprojeví hned, nějak to tu vinici dříve či později dožene. Takže dáváme půdě čas, ať si odpočine, ať nabere znovu sílu. Chceme ji nechat ladem 4-5 let a teprve potom sázet. (Joško Gravner mi říkal, že čeká až 7 let.)
Aktuálně máme vyklučeno 5 hektarů vinic (kvůli špatné kondici, nevhodné kombinaci odrůda x lokalita, atd); některé svahy máme v plánu osázet znovu, některé vůbec. Snažíme se po dobu, kdy je půda ladem, navýšit množství humusu a mikrobiální život v ní. A zároveň průběžně "vyrábíme" sázecí materiál, tj. selection massale ze starých keřů z naší lokality. Toto je věc, které se věnuji už delší dobu. Vytipovávám si lokality a keře, o kterých vím nebo předpokládám, že dávají dobré výsledky, ať už z našich vlastních starých vinic, nebo od starousedlíků, jejichž vína jsem měl možnost pít.
U veltlínu se zaměřujeme na staré, méně aromatické klony, jejichž charakter je spíše kořeněný a hrozny zůstavají delší dobu zelené. Nechceme veltlíny, které mají sklon k časnému žloutnutí bobulí a přezrávání. U frankovky hledáme pravověrnou odrůdu s velmi rozvolněným hroznem a velmi nízkým výnosem, nezatíženou klonovou selekcí z druhé poloviny 20. století.
Odebrané rouby posíláme do Německa do spřátelené révové školky, kde nám je naroubují na podnož – další téma, které je aktuálně na stole. Dříve jsme používali podnož SO4, která byla pro naše podmínky ideální. Díky stále většímu suchu ale nyní volíme podnože s větší odolností k suchu a jiným geotropním úhlem pro hlubší zakořenění, např. Fercal. Myslím si totiž, že ke stále většímu suchu by se mělo přistupovat jinak než jen instalací kapkové závlahy.
Sázíme tzv. „double planting“, tj. dvě sazenice do jedné díry. Dva kmeny u jedné opory. Počet keřů se tím zvýší v našem případě na cca 9 500 keřů na hektar. Díky následnému řezu na kordón s jedním ramenem chceme docilit nízkého výnosu a dobré struktury moštu. Při řezu na kordón se většinou řeže ne jednooké nebo dvouoké čípky, tzn. že využíváme nízce položená očka na jednoletém dřevě, která mají u Veltlínu a Frankovky nižší plodnost a přirozeně tak dávají méně hroznů, volnější strukturu hroznu a menší bobule. To je přesně to, co potřebujeme.
Konkrétně u Veltlínu navíc záměrně volíme užší meziřadí, aby nepronikalo k hroznům tolik slunce a i výšku zóny hroznů zapěstováváme o něco výš. Nepotřebujeme tolik listové stěny. Scénář pro následujíc roky bude udržet kyseliny a neuvařit hrozny, a to nejen u bílých, ale i u modrých odrůd. Je potřeba změnit management listové plochy a nepouštět k hroznům tolik slunce. V roce 2022 jsme takto vysázeli veltlín, nyní v dubnu 2023 frankovku, a budeme pokračovat v restruktulizaci některých vinic, ať se v čas připravíme na budoucnost.
Myslím, že využijeme i některé svahy s ne úplně jižní orientací, na které bychom před 10 či 15 lety ani nepomysleli. Nevěřím, že je nutné měnit v lokalitě odrůdy, nikdo z nás si neumí představit, že by se v Burgundsku přestal pěstovat pinot noir. Podle mě je ale nutné začít přemýšlet, pěstovat a konat některé věci jinak, pokud chceme v našich vínech udržet eleganci, energii a balanc.