Sklizeň obvykle začínáme o něco dřív než okolní vinaři, kteří čekají na tu správnou cukernatost. (Letos to bylo dva až tři týdny a ostatní si vzhledem k pomalejšímu ročníku obzvlášť ťukali na čelo. I já jsem v jeden moment zapochyboval, když jsme měli 40% úrody už pod střechou, a sousedi ještě ani neměli umytý lis a namazaný nůžky. Když ale vidím, jakou mají naše dokvášející vína dobrou energii a živost, jsem za to rozhodnutí rád.)
Jedním z důvodů pro náš brzký start je fakt, že sklizeň nám při našich cca 24 hektarech vinic trvá cca 6 týdnů a musíme pečlivě naplánovat, kdy co sebrat, aby žádná z odrůd ani poloh nepřezrála. Sklízíme totiž stále ručně, jako jedni z posledních v regionu. Nezabývám se tím, kdo jak sklízí, co je dobře a co je špatně, spíš v tom pro sebe vnímám několik důvodů, proč je mně osobně ruční sklizeň bližší.
První je spíše nostalgický. Vinice bez lidí jsou smutný pohled. Místo toho vidíte 6 kombajnů, které s přehledem stíhají sklízet cca 700 ha vinic. Socializace a dobrá nálada z vinic zmizela. Druhý je ten, že naše hrozny v některých případech a letech nemusí být úplně dokonalé, takže provádíme selekci jak na vinici, tak i na šató. To sklízecí stroj neumí.
Rozhoduju se v momentu, kdy vidím hrozny, kdy na ně sahám a podle toho, co vidím a cítím, s nimi dál nakládám. Neumím to s bobulemi, které přijedou od kombajnu. Jedním z highlightů letošní sklizně je pro mě třapina. My, kteří stále sklízíme ručně, máme tu obrovskou výsadu, že máme hrozen celý, že máme třapinu. Je to deviza, kterou kombajnový sběr ztratil. Třapiny smutně zůstávají viset na keřích.
Nikdy předtím jsem si neuvědomoval, jakou má třapina samotná význam. Často jsme ji až umanutě odstraňovali, se strachem, že dostaneme do vína nějaké zelené tóny, nebo ty nesprávné třísloviny. Ale vždyť je to něco, co k tomu patří, něco, co rozšiřuje a buduje vrstevnatost vína. Něco, co mu dává další rozměr a komplexitu, je součástí jeho osobnosti. O stabilizačních účincích těchto taninů na víno ani nemluvě.
V tom je krásně vidět, jak žijeme v představách, jak má naše víno vypadat, čemu se má přibližovat, nebo nedejbože co má kopírovat. Když se tohoto zbavíme, začíná ta pravá svoboda. Je krásný být svobodný a mít možnost volby. Děkuju za to každý den. Letošní rok opravdu pracujeme ve sklepě velmi prostě a jednoduše. Používáme celé hrozny, protože můžeme. Protože je máme. Díky bohu. To je moje uvědomění této sklizně, zatímco drahé odtřapovací technologie stojí v koutě a sedá na ně prach. A jestli budeme někdy v budoucnu sklízet strojem? Já nevím. Budeme se snažit sklízet ručně tak dlouho, co to půjde. Myslím, že nějaké šikovné ruce vždycky najdeme.
