Hold Petru Nejedlíkovi z Dobré Vinice
31.5.2023
💔 Odešel někdo, kdo mi byl nesmírně blízký a zásadně ovlivnil můj život. Petr Nejedlík, vinař od Pána Boha.
Poprvé jsem ho potkal v únoru roku 2005. Byl jsem na střední vinařské škole a s partou spolužáků jsme ho ve svých ani ne 17 letech navštívili. Z plánované dvouhodinové návštěvy se stala dvoudenní a já jsem zažil prozření. Nic mě, co se vína týče, neovlivnilo víc, než tato návštěva, na kterou nikdy nezapomenu.
Špatně se to v kontextu dnešní doby vysvětluje, ale to, co si já dneska představuju jako ideál vína, co je dnes v našem zorném poli, to Petr dělal už v té době. Naprosté zjevení, ta vína jako by přiletěla z vesmíru. Nejen ta vína, ale i Petr. Bylo nám 17 let a on se s námi bavil jako rovný s rovným, nic nám nenutil, jen otvíral jednu fantastičtější láhev než druhou a k tomu pořád vyprávěl vtipy a historky. Nechápal jsem to a vlastně ani dneska skoro po 20 letech nechápu. Petr předběhl dobu o 2 dekády, minimálně.
Po několika letech, když jsem začal sám vinařit, jsme se skamarádili. Měl jsem možnost několik ročníků měnit naše červené hrozny za jeho bílé. Nikdy jsem s nimi ale nedocílil takové chuti, elegance a výtečnosti jako on. Podařilo se mi navštívit jeho sklep možná tak dvacetkrát (např. při sklizni v horkém roce 2015, ze kterého je ta rozmazaná fotka) a vždycky jsem s němým úžasem sledoval, s jakou lehkostí a samozřejmostí vína pod jeho rukama vznikají. Petr Nejedlík byl člověk, který věděl co chce, nenechal se rozptylovat, měl jasnou vizi, jak má víno vypadat, a byl v tom konzistentní.
Zažil jsem s tím nespočet cest do zahraničí a nemálo veselých okamžiků, který si pořád pamatuju a budu dál. Když jsem začal chodit s Mirou, mojí nynější ženou, vzal jsem ji k Petrovi do sklepa, byla tam i Andrejka, Petrova skvělá žena. Mira tehdy žvýkala při degustaci žvýkačku. Petr se podivil, že moje holka neví, jak to ve sklepě chodí. Nastavil Miře dlaň, ona mu do ní žvýkačku vyplivla a od té chvíle byli kamarádi. Petr byl prostě takový. Toto jsou momenty, které mám s ním spojeny. Víc než ty, kdy se debatovalo nad vínem. Miloval život. Možná o tom ani nevěděl, ale nepřímo to ukazoval nám všem, kteří jsme měli možnost s ním kamarádit.
Petr měl obrovský cit pro víno, do kterého vkládal svoji pozitivní energii, stejně jako do lidských vztahů. Petr ukázal mnohým z nás cestu. Nebál se kontroverze a stejně tak se nebál lidskosti. V této zemi pro mě nebyl lepší vinař. Bude tu chybět.
Přemýšlel jsem, jestli se vůbec hodí takovou věc sdílet, ale musel jsem to napsat, jako vzdání holdu Petrovi. Poděkování člověku a vinaři, který byl zásadní pro mou cestu. A věřím že i pro spoustu z vás.
RIP Petře. Pro mě byls a budeš vinař od Pánaboha.